::: 90. LÉTA - HARD CORE PUNK :::

Koncem roku 1989 začaly na strahovské Sedmičce vystupovat skupiny jakési třetí (nebo možná čtvrté? kdo ví.) generace pražského punku. Akutní otrava, Na ex, Gumový prase, Kritická situace. Pro členy těchto kapel bylo něco typické - čím dál tím méně byli ovlivněni klasickými punk-rockovými představiteli typu UK Subs, The Exploited či GBH. Daleko více se inspirovali novým trendem v punku, který dostal v druhé polovině osmdesátých let přívlastek "hardcore". Tihle kluci místo vyholených "čír", popsaných křiváků a sichrhajcek nosili na hlavě šátky či kšiltovky a v kraťasech klíče a peněženku na řetězu. Mnozí se pokoušeli jezdit na skateboardu, či ho přinejmenším opěvovali v některém ze svých textů a poslouchali party jako Broken Bones, Suicidal Tendencies, Stupids, D. R. I. nebo Minor Threat.

Hardcore punk jako takový začal být celosvětově populární zejména poté, co ho na přelomu osmdesátých a devadesátých let s velkým nadšením - pro mnohé velmi překvapivým - přijalo publikum do té doby striktně zaměřené na tvrdší odnože heavy metalu. Tento fakt v souvislosti s uvolněním cenzury a otevřením veąkerého importu do Československa mohl znamenat jen jediné - vytvoření scény, sdružující příslušníky nové identity mládeže, která tak doplnila již existující množiny "veksláků", "mániček", "kotlíkářů", "depešáků" a "pankáčů".

Pro československou mládež první poloviny devadesátých let, a to i pro tuto její novou součást zvanou "hardcoristi", byl typický jednoznačně aktivní postoj k trávení volného času. Ten se projevoval tím, že lidé nejen že zakládali desítky kapel, organizovali koncerty či vydávali fanziny, ale zároveň se živě zajímali o aktivitu druhých a nesměli chybět nikde, kde se něco dělo. V důsledku otevření hranic mohly najednou do republiky přijet jak tolik populární a mnohdy i idolizované hudební modly, tak i jejich "západní" fanouąci, jejichž působení a snaha poskytnout lidem na Východě co nejvíce informací, byla v jistém smyslu ještě efektivnější než poselství kapel samotných a vedla k velkému přelivu lidí z pasivní punkové scény do výrazně angažovanější scény hardcoreové.

Zejména v Praze okamžitě vyvstala přirozená potřeba jakéhosi integrujícího bodu, místa, kde by se příznivci tohoto stylu a této muziky mohli scházet. Jedna z nejaktivnějších větví scény, skupina lidí soustředěných kolem kapel Kritická situace, Akutní otrava a Zelení kanibalové, začala v Praze od června 1990 pravidelně organizovat koncerty zahraničích skupin. Samozřejmě hned od začátku se objevila idea naleznutí místa, nejlépe klubu, kde by hardcore byl kmenovým a prioritním ľánrem. V počáteční fázi proběhly vlivem naprosté nezkušenosti v oboru i pokusy takto orientovat klasické zaběhnuté sály, jako KD Barikádníku ve Strašnicích či tehdejší Dům Kovoprůmyslu na Smíchově, samozřejmě neúspěšně. Když podobně neslavně skončila i aktivita v tehdy se rozbíhajícím Rock Café, začalo organizátorům HC akcí docházet, že klub, ve kterém vystupují bez problémů jejich vlastní soubory, má dostatečnou kapacitu i na koncert zahraničních skupin a že mírné technické nedostatky jsou již v současné době řešitelné. V březnu 1991 se na koncertě Kritické situace v Ústí nad Labem její členové náhodně setkali se zvukařem Pavlem "Kuře" Hejčem, který jim nabídl pomoc s koncerty na strahovské sedmičce a přesvědčil je o tom, že technická realizace takového koncertu nebude žádný problém, natož ostuda.

V květnu 1991 se to konečně rozjelo. První byli experimentální Assassins Of God ze San Francisca, možná něco ne zcela typického. Následovali je však totální legendy - z Norska dorazili kultovní So Much Hate, z Británie Concrete Sox, Chaos UK, Leatherface a 2000 Dirty Squatters, z USA pak Econochrist, No Use For A Name, Into Another, Maelstrom, Quicksand,. Na přibližně další čtyři roky se Sedmička stala možná nejfrekventovanějším klubem v Praze, co se týče zahraničních souborů. Koncerty Nation Of Ulysess, Agnostic Front, Shelter nebo Downcast se zaryly do paměti jejím návštěvníkům asi na celý život.

Záměr vyšel - sedmička se stala baštou hardcore punku a všech příbuzných odnoží. Před klubem vyrostla skateboardová mini-rampa, takzvané účko, v klubu bylo možno zakoupit fanziny, nahrané kazety, trička apod. Pokud neprobíhal koncert, u mix-pultu na podiu seděl nadšený hudební sběratel a pouštěl své oblíbené interprety. Kdo vážil cestu do 007 prostě věděl, že uslyší muziku, kterou má rád a vždy potká někoho známého.

V letech 1992 aľ 1995 přijely postupně další "hvězdy", je-li vůbec možno v nekonformní hardcoreové scéně někoho takto označit - Disorder, Youth Brigade, Life.But How To Live It ?, Alice Donut, Oi Polloi, Supertouch, Victims Family, No For An Answer, Earth Crisis, Girls Against Boys . Daląí jen těžko zapomenutelné zážitky přinesly koncerty nových objevů nadupaných neuvěřitelnou energií : Bloodline, Integrity, Battery, 108, Unbroken, Texas Is The Reason či Ignite. V té době se hardcore, punk a související hudební směry tak zpopularizovaly, že na pražské koncerty některých nejznámějších interpretů sedmička se svou kapacitou čtyř set diváků nestačila. Ani by tak nepřekvapilo, že ve větších sálech hráli např. Spermbirds, 4 Walls Falling, Neurosis, MDC, Fugazi, Chumbawamba, No FX, Offspring, Jawbox a Leeway, ale díky neuvěřitelnému zájmu lidí o hardcore se musely do větších prostorů přesunout i kapely normálně na 007 "patřící", jako Snapcase, Black Train Jack, Outface, Undertow nebo Unsane, o které tak sedmička vlastně přišla. V té době (zejména v druhé polovině 1995 a první polovině 1996) se na Strahov vlastně odkládaly jen ty "nejméně zajímavé" kapely, protože na všechny ty jen trochu známé chodilo více než 700 nadšených diváků.

Sedmička nebyla ale samozřejmě nijak rezervovaná jen pro muzikanty hovořící cizí řečí. Naopak, většina lidí ze scény vždy silně podporovala veškerá vystoupení domácích, tj. českých a slovenských souborů. Na 007 jich vystupovaly desítky, některé z nich s periodickou pravidelností. Jména jako Svobodný slovo, Rat Race, Davová psychóza, Kritická situace, Clean Slate, Bezmilosti, VAP, Averze, Ropney produkt, Junk či Exit Only jsou dnes téměř legendami. Ale byli tu i další, dnes již často zapomenutí, jako např. Clouseau, 11:55, Testimony, Blow Out, Yellowcake, Surface, Crossing Over, Scratch, Survive, Eternal Fire, Intro, Ringgold Band, Mindshift. No a svá často úplně první vystoupení tady absolvovaly i stále ještě existující party jako Kashmir 941, Sunshine, Amity, Landmine Spring, Albion, Kevorkian, Lumen, Anyway, 2 Many Days Off, Unsized Upkids atd.

Jak to tak bývá, nic nevydrží na vrcholu věčně. Od roku 1997 značně poklesl zájem o hardcore, který se projevil zejména rapidním snížením návštěvnosti na HC koncertech. Ostatní kluby a sály pomalu, ale jistě přecházely na nové trendy, k nimž přidat přívlastek "hudební" je značně kontroverzní - rave, techno, house. Došlo ke klasickému "efektu kyvadla", kdy se trend vychyluje z jednoho extrému do druhého - od stavu, kdy nebýt nějakým způsobem aktivní bylo mezi mládeží považováno za podivínské až podezřelé, do protipólu - totálně pasivního prožívání volného času, kde jsou za asociální považováni ti, kteří se chtějí zabývat něčím pestřejším, než se zdrogováni monotónně kývat do tupého, computerem modifikovaného rytmu.

Sedmička ale i poslední roky bez větších problémů přežila. I hardcore potřeboval osvěžení, které přišlo ve formě jeho mixování s jinými hudebními styly jako jsou reggae, ska, dub či intelektuální "college rock". Možná s menším návalem u vstupu, ale přesto s nadprůměrně vřelým přijetím publika, přijely na Strahov další všeobecně uznávané hudební autority : Avail, Doom, Warzone, Samiam, Unwound, Final Conflict, Ratos De Porao, Good Riddance nebo The Undead. A objevily se i kapely mladé, které dokázaly namlsané obecenstvo něčím novým zaujmout a strhnout. Sedmička (i když často i neprávem poloprázdná) tak nadšeně aplaudovala například Lifetime, Frodus, Terrorgruppe, Brand New Unit, At The Drive-In, Lawrence Arms.

I když více než polovinu koncertů na Sedmičce už organizují jiní lidé než před deseti lety, stále v ní pulsuje všudypřítomné hardcoreové dědictví. V říjnu 2001 znovu přijeli legendární Victims Family a chystají se další akce. A hlavně - při každé návštěvě klubu na Vás vždy dýchne atmosféra podobná té z roku 1991.

Robert Vlček